Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro jistotu se odkopu hned na počátku. Melodický death metal v lásce nemám. Existuje jen několik výjimek a britští SYLOSIS jsou jednou z nich. Možná je to proto, že do výsledné slitiny přidávají poměrně mnoho ze starého pravověrného thrash metalu i mladšího progresivně orientovaného metalcoru. Možná díky nízkému věku sestavy má tvorba inspirovaná starým rychlým poctivě hoblovaným thrash a death metalem poměrně čerstvou příchuť. Aranžérsky košatá náruč obsahuje i okázalejší a pompézněji vyznívající aranže, ve kterých například bijí zvony, jinde zefektovaná kytara ledabyle rozfoukává hudební mlhu, akustika dodává oddechový čas nebo se tu a tam rozevřou klávesy na pozadí. Skladby hudebně mají svůj příběh.
"epický a košatý metalový strom s oldschoolovými kořeny a newschoolovými listy"
Doufejme, že sestava kolem zakladatele Joshe Middletona se konečně ustálila, neboť v této konstelaci to SYLOSIS šlape výtečně. Za dekádu existence kapelou prošlo více než deset lidí. Teprve před dvěma lety se rezignovalo na samostatného zpěváka a všechny vokály převzal Josh, který dokázal z dané situace vytěžit maximum a skvěle to dokáže prodat i živě. Jako hlavní mozek kapely přesně ví, kam chce dát jaký pěvecký výraz a dokáže ho tam i položit. Metalovou teorii skladby má plně pod kontrolou a velmi dobře zvládá i její praxi.Toto album má pevně ve svých rukách a svědčí mu to. Skladby hojně zasypává vyhrávkami a sóly jakoby ze staré školy, ale přece nemám pocit, že by v tom cokoliv zatuchalo nebo hnilo. SYLOSIS natočili nahrávku, která má oldschoolové kořeny a newschoolové listy. Největším neduhem alba je tak jen jeho zabijácká stopáž.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.